O tomto anime jsem už poměrně podstatnou část napsala v přehledu k zimní sezóně. Vyplnilo se vše, co jsem o něm předpokládala. Nečekala jsem jen, že toto anime bude poměrně dost populární. V jedné anketě o nej anime sezóny bylo dokonce na druhém místě. Ehm, tedy nevím, já bych ho tam rozhodně nedala. Hourou Musuko, hodně známý i pod názvem Wandering Son, mě totiž nijak zvlášť neuchvátil.
Jako jeho nejsilnější stránku totiž vidím styl kresby. Drží se téměř úplně stylu kresby v manze - samozřejmě je pro anime trochu uhlazenější, ale přesto je tam silný otisk původní mangy. To by ale nebylo na dnešní dobu nic zvláštního. Zvláštní je barevnost anime. Celé je laděné do pastelových odstínů a vypadá, jako kdyby to někdo celé kreslil vodovými barvami. Zkrátka přesně ten styl, co používá Takako Shimura pro barevné stránky ve své manze. Nádhera. Od první chvile jsem si tuto netypickost oblíbila a celou dobu sledovala, jak si autoři vyhráli s barvičkama a jak to vše dohromady působí krásně harmonicky... Z uměleckého hlediska tohle anime určitě patří v zimní sezóně mezi ty nej.
I obyčejná městská scéna na nakreslená nádherně.
Další plus má za hudbu. Hlavní OP "Itsudatte" od Daisuke je zkrátka extrémně chytlavý. A ED se též hodí k náladě anime. Výjimečně jsem si taky všímala i hudby na pozadí. Je výborná. Hudbě moc nerozumím, ale většina melodií je založená na jednoduchých tónech na piáno a nebo na flétnu. Dokonce i zvuky na pozadí celý seriál krásně dokreslují....crčení cikád, ruch ve škole...Vše opět perfektně ladí k atmosféře anime.
No to by bylo k věcem, které mne na tomto počinu opravdu zaujaly. Ze zbytku už tolik nadšená nejsem. Příběh je totiž ala jak plyne čas. Máme tu dětičky, co právě nastoupili na něco jako druhý stupeň základní školy. Odhaduji, že jim bude tak 11 let. V nové třídě je parta dětí, kteří se znají už z předchozí školy a mají společný tajemství. Dva klučinové se velice rádi převlékají za holčičky a do toho jedna holčina zas chce strašně moc být klukem. Prostě od začátku je jasné, že rozhodně to nejsou typičtí anime hrdinové.
Nitori
Hlavní postava je Shuichi Nitori, tenhle kluk je spíš víc holka a ještě k tomu taková dost zahleděná do svých vlastních problémů. Díky hlasu, který se mi nelíbil, mi tenhle klučina začal lézt docela na nervy. Nitori by se rád stal holčičkou. Pořád nad tím dumá, když ho nikdo nevidí, zkouší si sestřiny šaty a jednou za čas vyrazí i v šatičkách a s parukou ven na nákupy. Prostě holčička v chlapeckém těle.
Takatsuki
Aby neměl Nitori „problémů“ málo, je zakoukaný do Yoshino Taktsuki. To je sice holka, jenže ona zas chce být klukem a Nitori jí doopravdy jako kluka i vidí. Už před začátkem děje v anime se jí vyznal z lásky, jenže ona ho odmítla a od té doby je to mezi nima takové všelijaké. Nejlepší kamarád Nitoriho je Makoto Ariga, který se též rád převléká, ale nejsem si jistá, co je vlastně zač. Mám spíš pocit, že ten by se dal charakterizovat jako transvestita a k tomu gay. No a tohohle klučinu zas nejvíc asi trápí to, že už přicházejí do puberty, že už nebudou vypadat a mluvit roztomile jako malé holčičky.
Matoko a Nitori s Chibou
Mezi tuto partičku patří ještě Saori Chiba. To je holčina, která je téměř „normální“. Jen je od té doby, co Nitori vyznal lásku Takatsuki, věčně nabručená až přímo zlostná, nesnáší Takatsuki atd. Všem je jasné, že sama je do Nitoriho zakoukaná, snaží se jí pomoci. Snaží se ji udobřit s Takatsuki, ale moc se to nedaří. Ona vše moc prožívá a je paličatá. Ke všemu v Nitorinovi vidí prostě jen chytrého kluka a jeho crossdresing podporuje jen proto, aby mohla být s ním. Ale hlavně aspoň není typu: Mouchy, sežerte si mě! jako ti předchozí tři.
Sarashina
Něco dít se v této partičce začne až po seznámení s Chizuru Sarashinou, „trochu“ střelenou holčinou, která má odvahu nosit chlapeckou školní uniformu kdykoli, kdy se na to cítí. A právě tento akt konečně dá odvahu Takatsuki projevit své preference a i Nitori se v závěru k něčemu odhodlá...
Jinak se děj točí jen kolem toho, kdo je do koho zamilovaný, kdo koho odmítá a kdo s kým začal chodit. Plus tedy pár dílů je věnováno školnímu divadlu na téma crossdressing. Ale opět se tam nejvíc řeší zas jen vztahy mezi tou povedenou partičkou a kdo koho bude hrát. Noo co na to říct. Nečekejte žádný dějový posun. Žádné extra vyvrcholení se tady v anime konat nebude, protože všechno dění, které se na začátku rozhýbalo, ke konci zas vyzní do ztracena a vše se vrátí do starých zajetých kolejí. Prostě „slice of life“ s trochu méně obyčejnýma postavama.
Takatsuki a Nitori
Manga ještě pořád vychází, děj už je podstatně dále než v místě, kde skončilo anime. Ovšem stále jsem nikde nezaznamenala žádný extra posun, žádné vyvrcholení děje atd. Prostě pro mě nuda ještě větší než Kimi ni Todoke, kdy je to na mé hranici mezi čitelností a zahozením celé mangy.
Takže sečteno podtrženo. Počinu dávám 7 z 10, ale to hlavně proto, že jsem si oblíbila hudbu, animaci a barevnost. Dějově bych tomu dala 5-6 z 10. Co se týče doporučení. Tohle anime své cílové skupiny má. Skoro určitě se bude líbit všem, co právě mají rádi Kimi ni Todoke a podobné rádoby „slice of life“ slaďáky. Po ty, kdo mají raději shounen a spoustu akce, tohle dílko rozhodně není.
Konečně je trochu čas sem písnout mé dojmy z letošního Animefestu. Jsou vesměs velice dobré. Moc se mi tam líbilo a skvěle jsem se pobavila, jen pro příště si musím zapamatovat, že nesmím chodit pozdě :-D
Organizátoři oproti loňskému festu dost změnili a bylo to znát. Z velké části zmizely fronty. U vstupu úplně (alespoň co se týče Bakaly), před sály to taky bylo lepší než loni. Technika sice zlobila, ale daleko méně než minulý rok a spíš se u toho člověk pobavil, než aby se naštval - z velké části to byly úsměvné kixy :-)
Začnu u stánků/pultíků. Nevím, jestli jsem si toho loni nevšimla, nebo to tam nebylo, ale letos v Bakale byl pultík s asijskýma dobrotama. A měli tam i Pocky, takový ty tyčinky s čokoládou. Už od první chvíle, co jsem je uviděla v anime , jsem je chtěla ochutnat. Tady jsem dostala příležitost a hned se zrodila u mě nová vášeň :-) Jsou výborný. Musím vykoumat, jestli je někde v Brně prodávají i normálně a budu chodit mlsat :-) I když tedy cena je poměrně vysoká - 60 Kč je opravdu na české poměry dost. Ale jednou za čas... Další stánky/pultíky mě ale už tedy tolik nenadchly. Zajímavý byl tedy ještě pultík ala lidský automat na čaj a kafe, kde se dalo ochutnat i různé zrní na asijský způsob, ale ten týpek tam měl puštěnou doslova otravnou hudbu, takže jsem ho víc proklínala, než abych obdivovala, co tam má. Ostatní pultíky už byly podle mého na jedno brdo. Jen placky, náramky a různé tretky v rádoby v anime stylu. Prostě nic pro mě. Tedy málem bych ještě zapomněla. Letos jsou moc pěkný plakáty k animefestu. Ty bych si i koupila, jenže než jsem se k tomu propracovala, tak už to tam na noc zavřeli :-D A to samé i s mangou, než jsem dorazila do Scaly, už mi tam zavřeli. Prostě to jsem celá já, všude pozdě :-D
Mňami mňam :-)
Pozdě jsem dorazila i na dobročinnou aukcia prý jsem prošvila spoustu pěkných věcí. Měly tam být prý i nějaké figurky. Vždy jsem nějakou chtěla (tedy samozřejmě musí to být figurka nějaké mé oblíbené postavy). Na tyhle věci jsem fakt ulítlá, ale zatím tak maximálně můžu sbírat jejich fotky :-D Každopádně dojem z dražby mi to rozhodně nezkazilo a musím pochválit Trpaslíka, který to uváděl. Človek se totiž bavil už jen u toho vyvolávání :-)
Broken Blade
Spoždění na aukci jsem ale neměla bezdůvodně. Chtěla jsem vidět Zlomený meč - Broken Blade. Animefest totiž pro mě není o stáncích a přednáškách. Pro mě je hlavně o tom, že zkouknu věci, které jsem ještě neviděla a hlavně uvidím je na velkém plátně a s neopakovatelnou atmosférou při promítání. Tenhle účel Animefest plní perfektně. Broken Blade byl moc pěkný film. Tedy promítali jen první díl větší série, ale opravdu dobře jsem se bavila. Bišíci byli správně bišíkovití - moc nechybělo a potřebovala bych bryndáček :-) Klasická zápletka bojů mezi dvěma královstvími byla ozvláštněna tím, že protivníci jsou vlastně přátelé ze studií. No a na závěr od toho ještě velcí mecha, pro které mám slabost od Full Metal Panic a máme tu pro mě neodolatelný kokteil :-) Musím si někde sehnat zbylé díly!! :-)
Loups=Garous
Trochu slabší byl film Loups=Garous po aukci. Začátek měl velice zajímavý. Vypadalo to jako pěkné sci-fi na orwellovské téma. Zápletka dobře rozjetá, jenže tak nějak od půlky se to začalo kazit a pak už to byla jen směs klišé a náznaků Shoujo-ai (ano čtete dobře, hlavní hrdinky byly všechny holky :-D ) Přitom některé myšlenky byly dobré, jenže autoři si nedovedli správně poradit s tím, že jedna holčina je zkrátka "Loups=Garous" :-D a nutili ji to asi 10x za film nudně a trapně vysvětlovat. Škoda, škoda, přitom ta holčina mohla být úžasně tajemná a chladnokrevná jako třeba Saja z Blood:Last Vampire. Ovšem o co víc tam bylo trapných momentů, tím víc jsem se v atmostéře kina musela smát. Takže jsem si i tenhle počin užila.
Páteční večer završila přednáška na téma: Po čem ženy touží - srovnání západních a japonských upírů. Měl ji připravenou Hintzu, autor blogu Zápisník veterána, který občas čtu, takže jsem byla hodně zvědavá. Nezklamal. Přednáška byla opravdu zajímavá. Dozvěděla jsem se spoustu nového. Hlavně mě zaujaly japonské legendy typu: dokonce i Bakeneko může sát lidskou krev, Kappa je děsný zvrhlík a souvisí to nejen s upírismem... atd. :-D :-D Zajímavá byla i legenda z Grónska. A úplně super byl graf na závěr. Škoda, že mě nenapadlo si ho vyfotit. Člověk se pobaví už při pohledu na něj. Nesl se v duchu: žena -> krvelačná stvůra (Upír z Nosferatu) -> ... (ach ta skleróza) -> dekadentní stvůra (Lestat) -> Edward ---> žena? :-D :-D Jen tedy Hintzu mohl brát trochu ohled na pozdní noční hodinu, mluvit trochu svižněji a dělat méně odboček - právě se snažím ospravedlnit to, že i když mě to zajímalo, ke konci jsem asi na 10 min musela zavřít oči :-D Po dvou dnech bez spánku kvůli zápočtům jsem zkrátka odpadla :-D :-D Ale díkybohu fakt jen na chvilku a o moc jsem nepřišla.
A perličkou, na kterou bych málem zapomněla, byl trailer na Vampire Boys :-D
V sobotu jsem ale vážně zaspala. Slovo zaspat pro mě znamená, že se probudím cca ve dvě odpoledne :-D :-D A to jsem měla iluze, že půjdu i na ranní přednášky. Bohužel prošvihla jsem je a mrzí mě hlavně přednáška na téma Cenzúra. Ta prý byla naprosto super. Každopádně dokopala jsem se do Continentalu až téměř ve 4 odpoledne a akorát jsem stihla plánovanou přednášku Kimono - nikdy, nebo navždy! Téma pro mě velice zajímavé. Holčiny tam měly na ukázku nečekané množštví kimon a některé opravdové unikáty (Kolik může asi stát kimono pro Geiko a Maiko z Kjóta? Statisíce?). Celou přednášku pojaly jako ukázku oblékání do kimona a vzali si na to cca 8 dobrovolníků. Oblékaly jak holky, tak kluky. Člověk tedy mohl krásně srovnávat, jak se ženské a mužské kimono liší, jak se liší i jednotlivé druhy kimon podle použití i podle roční doby, pro kterou jsou určeny. Jenže to vše mělo jediný velký háček. Na to, že jsem seděla jen v 5. řadě, už jsem tak polovinu přes lidi přede mnou neviděla :-( Tahle přednáška se měla konat někde v místnosti s porádným pódiem. Nebo alespoň měly ty figuranty postavit na židle. Vím, stěžuju si, jenže mě to opravdu zajímalo a když půlku nevidím, tak to opravdu zamrzí.
Figurka Hideyoshiho z Baka Test, který byl zmiňován na přednášce o Crossdressingu, ve smyslu: "máme šatny pro muže, pro ženy a pro Hideyoshiho :-D"
Po kimonech jsem spěchala na přednášku o Crossdressingu. Tohle téma bylo příslibem dobré zábavy a očekávání naplnilo do puntíku. Přednáška jednoduše super. Šla hezky od historie do současnosti a nejenom teoreticky, ale hlavně uváděla i příklady anime a mangy, kde se crossdressing vyskytuje. Získala jsem hned několik typů na zajímavé pokoukání :-) Musím pochválit i přednes. Ta holčina to prostě na pódiu umí, nenechala se ani vyvést z míry technickýma potížema a proměnila je ve vtipné momenty. Další bodík u mě má i za to, že zmínila dorama Hana Kimi a dokonce dala do ukázky jednu z mých oblíbených scén... no rozplývám se.
Hana Kimi Schválně, který z nich je holka? :-D
Hned poté jsem spěchala zas pro změnu do Bakaly. Tam jsem si chtěla zabrat pěkné místečko na sledování divadla Kjógen. Ovšem nečekaně jsem přišla ještě i na závěr Trpaslíkovy přednášky na téme Japonské válečnictví. Tohle téma mě taky zajímalo, takže s radostí jsem zasedla a poslechla si zbytek vyprávění o vojácích z druhé světové, kteří se vzdali až někdy v padesátých letech. A též musím pochválit přednes. Prostě lidi, co mají odvahu vylézt na pódium a dokáží zajímavě přednášet o nějakém tématu, jsou borci.
Malé divadlo kjógenu taky nezklamalo. Naopak, nevěděla jsem, co mám čekat, protože loni jsem na něm nebyla. Ale moc se mi to líbilo. Vtipné už bylo i představování divadla a uvádění diváků do kontextu. Hraní bylo skvělý. Herci, přestože mluvili česky, dávali přízvuk na stejná místa, jako to dělají japonci. Opravdu z toho dýchala atmoféra japonské historické frašky. Hráli dva krátké příběhy, první, starý asi 250 let s názvem Papouškování. Druhý, z poloviny 20. století, i když na téma staré francouzké komedie, s názvem Velké prádlo. Myslela jsem, že se mi bude libit víc to Papouškování, protože je starší, ale ono ne, Velké prádlo bylo ještě daleko víc směšnější a herec, co hrál tchýni, byl naprosto dokonalej.
Dřívější odchod z Kjógenu měl svůj důvod. Chtěla jsem si zabrat dobré místečko pro večerní promítání. Dobře jsem udělala. Sál byl naprosto plný, ale já si našla luxusní sedačku v první řadě na balkónu :-) Film Colorful byl úžasný. Jsem z něj hodně nadšená. Měl to, co očekávám od pořádného filmu. Výbornou zápletku, propracované charaktery a perfektní rozuzlení na závěr. Sice témata jako sebevražda, posmrtný život a druhá šance jsou krapet depresivní a možná někoho odradily, ale pro mě jsou extra zajímavé. A film byl pojat jako komorní drama, kdy do těla kluka, který spáchal sebevraždu je poslána duše jednoho hříšníka s tím, že dostane druhou šanci, pokud dokáže napravit klukův život a poznat jaký hřích spáchal. Je moc zajímavý sledovat, jak se vyrovnává s disfunkčností rodiny i s tím, že jeho tajná láska chodí do hotelu s chlapama za prachy a že nemá žádný kamarády. A hlavně, film nikoho nesoudí, neříká co je dobré a co špatné, každý má své důvody pro své chování.
Trigun: Badlands Rumble
Pak následoval Trigun: Rachot v Badlands. Tohle anime bylo na mém seznamu ala "chci někkdy zkouknout" už hodně dlouho a porád nebyl čas, příležitost nebo nálada. Tady na animefestu jsem to končně viděla a jsem hodně nadšená. Má to atmosféru ala Cowboy Bebop a něco, co přesně nemůžu určit, mi tampřipomíná Full Metal Alchemist. Zkrátka taková sci-fi westernovka plná zábavných momentů. Hlavní hrdina je suprově praštěný a nedá se mu nefandit. Záporaci byli správně záporní a vedlejší postavy taky skvěle úlítlé + objevila jsem slabost pro kněze s obrovskými kříži na zádech :-D :-D Příběh sice nijak zvlášť originální nebyl, ale nosnou myšlenku měl a vše dohromady krásně fungovalo. Zkrátka moc pěkná anime oddychovka, které v rámci žánru se nedá nic vytknout.
Lovely Complex
Ve Scale jsem zůstala ještě na dva další anime kousky. Tady ale nadšená nejsem. Anime Bezvadná dvojka, které je daleko známější pod jménem Lovely Complex, jsem viděla už asi před dvěma lety a hlavně v japonštině. Tady bylo s českým dabingem a ten mi doslova rval uši. Překlad občas skřípal, obzvlášť, když se pokoušeli o zdrobněliny japonských jmen :-D , a některé hlasy mi vůbec neseděli k postavám. Já jsem prostě proti dabingu. Aspoń tedy co se týče festivalů atd. V televizi, pro ty nejmenší, co ještě neumí číst, smysl má, ale pak taky, nedabovat, tytulkovat!! Dětičky by si měli procvičovat trochu to čtení :-D :-D Jinak co se týče obsahu. Anime v rámci žánru patří k těm lepším a hlavně vtipnějším - zvládla jsem ho dokoukat, ale je to zkrátka slaďák.
Dorazil mě pak City Hunter: Tajná služba. Tohle anime naplňovalo snad všechny stereotypy 90. let :-D a bohužel hlavně ty nejhorší :-D Chlap absolutní sukničkář , co má mozeček na úrovni bičíkovců, obklopený samýma ženskýma - z toho jedna ho věčně něčím mlátí - pak do toho věčné porovnávání prsou a posedlost spodním prádlem. Jistě, tohohle se některá anime do teď nezbavili, ale už to tam není každých 5 minut. Ano čtete dobře, v jednom filmu tam bylo tak 20x. Takže nakonec jsem to zabalila a jela domů. Každopádně bylo to fakt stylové ohlédnutí do 90. let :-D :-D
Takže tohle byl můj Animefest co se týče programu. Nedělní už jsem musela vynechat, protože školní povinnosti, jsou školní povinnosti a nikdo jiný se za mě matiku nenaučí :-D Každopádně dojmů mám požehnaně i díky tomu, že jsem si tam pokecala se skvělýma lidičkama. Hned na začátku jsem se potkala s holčinama, které znám ze srazu brněnských otaku. Bylo moc fajn zjistit, že máme skoro stejné zájmy, tak jsem tak na 80% programu šla s nima :-) Přednášky i promítání jsou hned lepší, když je můžu s někým rozebírat atd. :-) No a pokud jsem nebyla s nima, hned jsem někoho potkala. Buď to byli další známí otaku nebo známí ze školy nebo jsem se velice rychle seznámila. Např. Triguna jsem rozebírala s jednou sympatickou holčinou z Hradce. A při nočním promítání jsem se zas dala do řeči s jedním slovákem. Zkrátka ani na chvilku jsem se necítila sama. Tohle se třeba oproti loňsku změnilo. Tam jsem šla jen s jedním kámošem a on má dost jiné zájmy, takže na hodně věcech jsem byla sama a přišla jsem si tak trochu ztracená... Tady naopak. Konečně jsem měla pocit, že jsem mezi svýma :-)
Sečteno podtrženo. Animefest se vydařil. Příští rok půjdu 100% zase :-) Jen mě tedy mrzí prošvihnuté akce a přednášky. Kromě Cenzůry jsem si ještě chtěla poslechnout např. Drobné zvrhlosti, Proč se praotec Japonec spletl, Od inšpirácie k vykrádaniu nebo Slash. Ale doufám, že se třeba někde objeví nahrávky přednášek. Všimla jsem si, že se některé natáčely, tak snad to bude dostupné i pro veřenost.
Dodatek 11.5.2011:
Pocky prý prodávají v Brně v Koishi - musím se tam při nejbližší příležitosti podívat.
A co se týče přednášek, už jsou některé na youtube. Jednotlivé odkazy se dají najít facebookovských stránkách Animefestu :-)
Jarní sezóna už je v plném proudu a tak už tu máme i tabulky na sezónu příští. Musím říct, že já osobně se mám na co těšit. Budu sledovat celý první řádek a plus pár dalších. Až budu mít trochu čas, najdu si o těch anime něco víc a postnu to zas sem.
Právě jsem se přistihla, že už asi třetí den si pořád pobrukuju tenhle OP z Deadman Wonderland.
Ostatně i sám OP je podle mého mínění naprosto boží. Skvěle se k anime hodí. Je naprosto podmanivý...a svým stylem mi připomíná druhý OP a ED z Death Note... no v tuhle chvíly nej OP sezóny.
Jinak co se týče hudby, tak ta je od Fade. O téhle skupině je velice těžké něco zjistit a natož sehnat nějaké to album. Jejich nejnovší minialbum se ale vygooglit dá. Jmenuje se Kings of Dawn a z něj jsou i následující dvě písničky.
Originální písnička k OP z Deadman Wonderland, co má jiná slova než jsou v OP, se jmenuje BLACK HEARTS&DOLLAR:
